Vzpomínka na P. Gustava Riedla

21.10.2022 - 31.12.2022


zpět na všechny aktuality
Obrázek plakátu

Vzpomínka na P. Gustava Riedla

Přinášíme zde osobní vzpomínku na vzácného kněze P. Gustava Riedla.

OSOBNÍ VZPOMÍNKA NA P. GUSTAVA RIEDLA

P. Riedla jsem osobně poznal v r. 1990, kdy nastoupil na místo faráře do řkf Olomouc-Hodolany[1]. V Hodolanech byla v porevoluční době (1989) situace taková, že farnost se pomalu probouzela[2] a příchod staršího kněze ve věku 68 let[3], byť ho předcházela pověst vynikajícího kazatele, byl vnímán spíše negativně[4] a společenství se tak velmi rychle rozdělilo na příznivce a odpůrce nového duchovního správce. I on sám se hned ze začátku vůči hodolanské farnosti poměrně tvrdě vymezil[5]; předpokládal, že půjde na dožití blíže k rodišti (Šumvald)[6] a nakonec „skončil“ na periferii Olomouce, mezi „dělníky a grázly“[7]; navíc bylo nutné zainvestovat do oprav kostela: během 18ti letého působení bylo provedeno následující (výčet není zdaleka úplný): podlaha v kostele (sám se vyjádřil, že to tam vypadá jako v konírně), výmalba uvnitř i zvenčí, odvlhčení celé stavby, střecha a celý okapový systém (v mědi, byl následně odcizen), oprava varhan, opravy na faře apod. Pomocníky mu při řadě věcí byli někteří farníci a z arcibiskupství ing. Jiří Bureš[8]. Jeho vztah k farnosti dokládá i to, že ve farní kronice je 16 let působení popsáno na jedné půlstraně krátkými holými větami; přesto se snažil plnit své povinnosti duchovního správce velmi svědomitě: učil náboženství na faře (v 90. letech dokonce ve 2 skupinách)[9], vždy v červnu se konával (cca 1x za 2 roky) výlet s prvokomunikanty a jejich rodinami do Dubu n. Moravou, kde působil P. Cyril Vrbík, blízký Riedlův přítel[10], péče (poněkud formální, sám nebyl pro) při zavedení Kancionálu v r. 1994[11] a své doby se také zapsaly přednášky o Svaté zemi, kam na začátku 90. let vykonal pouť a dovezl řadu předmětů (medailky, růžence apod.). Pamatuji na jeho poslední mši sv. 30. 6. 2006, shodou okolností je v ten den svátek Výročí posvěcení olomoucké katedrály (v té době byl jmenován kanovníkem), kdy jsme se s několika farníky a známými sešli; měl již všechny věci sbalené a požádal mne, abych jej po skončení bohoslužeb odvezl na nádraží[12]; loučení to bylo dojemné, myslím, že pro řadu kněží by jeho činná služba do bezmála 84 roků měla být vzorem. P. Riedl byl pevně ukotveným knězem, dnes by se řeklo „stará škola“; vyznal se dobře v kunsthistorii a umění vůbec[13]; povahy byl vznětlivé, často se i při kázáních v kostele (trvajících často více než 20min) vznítil natolik, že popadl lekcionář nebo přímluvy a „třískal“ nimi o ambon[14]. S lidmi se snažil vyjít, udržoval však často formální odstup, zvláště, když cítil, že mu druhá strana není nakloněna; někdy to vedlo až k humorným situacím (když jsme to s ministranty sledovali v sakristii – např. přetahování se v názorech na pastýřský list, placení intencí apod.). Ve vztahu k nadřízeným byl dosti formální, byl to asi pozůstatek nedůvěry, která panovala mezi duchovenstvem za bývalého režimu; s nadsázkou bral své jmenování kanovníkem[15]; vzpomínal i na své působení u PTP a tvrdost komunistického režimu (a kolaboranty z řad Pacem in terris). Osobně jsem si jej vždy vážil a snažil jsem se být s ním co nejvíce v kontaktu, do svého nástupu na 1. varhanické místo v Olomouci-Nových Sadech v r. 1995 jsem pravidelně ministroval každý den v Hodolanech a navštěvoval P. Riedla na faře i mimo hodiny náboženství; často na naše shledání i po letech pamatuji, zvláště na debaty o teologii, estetice a církevním umění.

Jan Gottwald, II/2019

 


[1] znal jsem ho již dříve ze Sv. Kopečka, protože část naší rodiny (Gottwaldovi ze Samotišek) byli jeho farníky.

[2] předtím tam byl P. Josef Beneš v letech 1972-1988 (+), který byl řadu let nemohoucí na vozíku, velký přítel mons. Vrany a po něm v letech 1988-1990 mladý kněz, P. Stanislav Čevela, který byl dómským vikářem (viz katalog ADO 1986) a svým způsobem napojen na předrevoluční estabilishment.

[3] na Sv. Kopečku byl farářem od "velké změny" normalizačního přesunu kněží v r. 1972 do r. 1990 - zpětný příchod premonstrátů ze Strahova

[4] Hodolany jsou velkou farností s cca 10tis. obyvateli. V dané době byla mše každý den večer (někdy i 2. ráno) a v neděle 2 mše sv. (ve farnosti vypomáhali ještě dómští vikáři a kaplani, např. P. Josef Šich). Byla rozvinutá i velká debata o tom, že by na tomto olomouckém předměstí mohlo vzniknout větší centrum např. pod supervizí salesiánů (podobně jako např. ve Zlíně), z těchto záměrů však bylo upuštěno.

[5] Jedním z prvních konfliktů byl střet s bývalou farní hospodyní P. Beneše a katechetkou, pí Marií Mourkovou (+2001, aktivistkou hnutí La Vie Montante, více o ní v této práci: https://theses.cz/id/55lnxu/Venkrbcov_D__DP_Duchovn_klima_v_mst_Olomouci_po_r__1990.txt ,je tam i info o P. Riedlovi), která mu údajně několikráte donesla nedělní kázání, které měl „pouze přečíst“.

[6] dokonce hovoříval často o tom, že na Hodolany neměl dlouho vůbec dekret.

[7] Autentický pojem „hodolanský grázl“ ze začátku 20. stol. vychází ze skutečnosti, že v Hodolanech byla v souvislosti s dělnickým prostředím kumulace negativních sociálních jevů – alkoholismus, prostituce, kriminalita (i organizovaná v tlupách) atd.

[8] Ing. Jiří Bureš (nar. 1944), jáhen a bývalý hlavní ekonom Arcidiecése olomoucké. Působil jako trvalý jáhen v řkf Olomouc-Chválkovice, kterou také P. Riedl spravoval. P. Riedl měl automobil Lada 1500S fialové barvy, se kterou ještě v Hodolanech jezdil (auto poté prodal p. Šiškovi z Droždína – synovi současného kostelníka), poté jej ing. Bureš vozil mezi farnostmi (v Hodolanech o nedělích i někdy kázal) a pomáhal mu i v organizačně-stavebních věcech.

[9] Chodil jsem do hodin náboženství v letech 1990-cca 1996; přihlášky jsem nosil na ZŠ Řezníčkova 1, kde jsem docházel; zkraje bylo kolem 15 dětí, postupem času v souvislosti s vychladnutím porevoluční nálady nás bývalo kolem 5. Ve výkladu byl systematický, hodně akcentoval Starý zákon a orientální kunsthistorii, což bylo někdy pro menší děti náročné, ale zajímavé. Po vydání nového Katechismu v r. 1992 jsme pravidelně probírali jednotlivé body a postupně jsme se jím „prokousávali“ – velmi často hovořil o tom, jak se nyní věci v duchu II. vatikánského koncilu (kterého byl velkým zastáncem) změní, a jaká nastane v Církvi obroda. Hodiny trvaly 1-1,5h a byl k nám velmi vlídný, nesnášel však vyrušování, občas i někoho bez milosti z vyučování „vyrazil“. Často v souvislosti s tématem hřích a ospravedlnění vzpomínal na obraz Posledního soudu v kostele na Potštátě, kde je zobrazen anděl strážný, který přivádí lidskou duši k soudu; čím víc se blíží, tím více jsou na ni vidět skvrny po hříchu; anděl strážný se přitom chvěje. Tak expresivně nám to bylo několikráte sděleno.

[10] Již si nepamatuji, odkud se přesně znali, protože, P. Cyril Vrbík (1927-2002) byl svěcen až v r. 1969, Riedl již v r. 1949; znali se opravdu dobře, často se při hovorech i před farníky špičkovali.

[11] Což se ze začátku nesetkávalo s takřka žádným pochopením. Byl zastáncem díla mons. Josefa Olejníka (1914-2009), kterého si pamatoval ještě ze semináře po II. světové válce.

[12] Pamatuji si na to velmi dobře: „Jeníčku, mám kufr sbalený, nezůstane tady po mně vůbec nic, prosím, po mši sv. mne počkej u fary a odvez na vlakové nádraží, jedu domů. Ostatní věci již odvezli.“

[13] Rád glosoval i dění v církevním umění; rozuměl si s tehdejším architektem, jáhnem Tomášem Černouškem (1927-2001, autor přestavby presbytáře na Sv. Kopečku, v Ol-Hodolanech, participace na presbytáři v Ol-Chválkovicích (provedeno za působení P. Riedla, ve své době velmi kontroverzní). Je znám i jeho vztah s O. F. Bablerem (1901-1984), viz: https://theses.cz/id/ix3g0u/Pecova-Bakalarska_prace.pdf (zvl. str. 14)

[14] Sám říkal, že využívá jezuitské kazatelské metody.

[15] Tvrdil, že mu jmenování „vyběhal“ p. Bohuslav Smejkal (1924-2015, významný olomoucký knihovník, bydlící v Samotiškách – v domě po O. F. Bablerovi) velký Riedlův obdivovatel; P. Riedl reagoval na své jmenování slovy: „ale je to bez kanovnické rezidence a polností k ničemu…“; účastnil se pravidelně zpívaných nedělních nešpor v katedrále (co mu zdravotní stav dovoloval).

Autor: Admin, Datum vložení: 21. 10. 2022 12:49