Slavná historie zavazuje a připomínání si významných momentů vlastních dějin může pomoci tomuto závazku dostát. Možná i tato myšlenka, společně s faktem rychlého svatořečení papeže Jana Pavla II., vedla otce Bernarda více než před rokem k záměru pojmout oslavy 20. výročí od světcovy návštěvy na Svatém Kopečku poněkud velkolepěji.
Co se týká připomenutí Jana Pavla II., šlo vlastně již o druhý pokus. Nápad umístit v bazilice světcovu památku totiž vznikl již při jeho blahořečení a z doby jen o něco pozdější také pocházejí ostatky – kapka světcovy krve, která zbyla po vyšetření papeže v nemocnici Gemelli krátce před jeho skonem, na kousku plátna. Farnost o ně a o jejich slavnostní uložení v naší bazilice Krakov žádala již tehdy, napoprvé se však povedlo je jen získat. I to má svou výhodu – na relikviáři se tak mluví o Janu Pavlovi ještě jako o blahoslaveném, což bude možná do budoucna spíše rarita.
Přilákat kardinála Dziwisze k uložení ostatků v bazilice již po blahořečení se tedy nepovedlo. Další příležitost se naskytla v souvislosti s kulatým výročím návštěvy. Zpočátku vůbec nebylo jasné, jakou podobu i rozsah budou oslavy mít. Akce zřejmě dobře zapadla do Božího plánu, neboť se zjevně od začátku setkávala s požehnáním. Otec Bernard pro ni nadchl hned několik ochotných lidí, kteří se pravidelně po několik měsíců scházeli, koordinovali postup, získávali další spolupracovníky a dobrodince, zajišťovali potřebné technické vybavení a dovedli vše až ke zdárnému konci.
O akci se vědělo – vznikly plakáty a webové stránky (www.slavnostnakopecku.cz), vytiskly se památeční kartičky s fotografií relikviáře (Martin a Veronika Müllerovi). Vedle kartičky byla vydána i vzpomínková kniha účastníků návštěvy před 20 lety s názvem „Překypuji radostí“ (Martin Kučera). Na slavnost se po letech opět dal dohromady soubor Střípky, který kvůli návštěvě Jana Pavla II. v roce 1995 vznikl (Pavel Kocián) – dříve mládežnický sbor trochu zestárl a doprovázely ho dnes již mnohdy dospívající děti jeho členů. Všechny čtyři části oslav živě přenášela Televize NOE (Stanislava Vidumská), která pro zájemce připravila i možnost opatřit si záznam na DVD. Podařilo se získat i finanční podporu statutárního města Olomouce.
V sobotu večer po intenzivním dokončování příprav vše začalo. Naše Matice společně s Moravskou filharmonií zorganizovala na úvod houslový koncert Václava Hudečka, kterého se zúčastnili i pan senátor Martin Tesařík a pan primátor Antonín Staněk. Na slavnostní atmosféru, koncertem podnícenou, pak navázala večerní adorace před Nejsvětější svátostí, kterou vedlo olomoucké Vysokoškolské katolické hnutí s otcem Miroslavem Heroldem SJ. Zazněly při ní vhodně vybrané eucharistické myšlenky Jana Pavla II.
V neděli pak v dostatečném předstihu přijeli církevní představení – krakovský arcibiskup Stanisław kardinál Dziwisz, náš arcibiskup Jan Graubner společně se světícím biskupem Josefem Hrdličkou a strahovský opat Michael Pojezdný. Všichni se účastnili i návštěvy Svatého otce před 20 lety. Bazilika se zaplnila lidmi, mnozí se již dovnitř nevešli. Podle odhadů se slavnosti zúčastnilo na 1200 věřících. Liturgický průvod vstoupil do kostela za hudebního doprovodu Střípků a mše svatá začala. Ostatky spočívaly na sloupku, upevněny v relikviáři z poloviny 18. stol., který dosud prázdný odpočíval v depozitáři a byl před vložením malé schránky se světcovou krví zvláště upraven. Kardinál Dziwisz se mimo úvodního přivítání a závěrečného proslovu snažil mluvit česky, proslovy v polštině tlumočil a kázání s panem kardinálem na přeskáčku četl P. Slawomir Sulowski, děkan v Šumperku. Promluva ukázala sv. Jana Pavla II. jako papeže Božího milosrdenství, rodin a mladých lidí. Zmíněna byla i návštěva v roce 1995, na niž mnohokrát vzpomínal. Slavné rčení „Otče, Svatý Kopeček, plný je tvých oveček“ se prý po návratu ve Vatikánu všichni učili. Po kázání utvořili biskupové a kněží průvod, který prošel středem kostela a stočil se do kaple sv. Jáchyma, kde již na zdi mezi křížem a zpovědnicí čekala otevřená schránka na světcovy ostatky, vytvořená uměleckým řezbářem Štěpánem Gottwaldem. Pan arcibiskup Graubner pak vystoupal po připravených schůdcích a světcova relikvie spočinula na svém definitivním místě. Mše svatá poté pokračovala obvyklým způsobem. V závěru otec Bernard předal panu kardinálovi darem obraz Svatého Kopečka z 19. století a na oplátku obdržel obraz s portrétem světce.
Podle plánu měla bohoslužba skončit ještě před polednem a lidé pak měli mít možnost shlédnout přímý přenos modlitby Regina coeli z Vatikánu. Nestihlo se to mimo jiné i kvůli tomu, že ji Svatý otec František přiřadil hned na konec své mše svaté, a proběhla tedy dříve. Účastníci oslav tak dostali příležitost vidět tuto modlitbu ze záznamu odpoledne před komponovaným vzpomínkovým pořadem. Svatý Otec všechny překvapil – i když to z Vatikánu dopředu nebylo potvrzeno – v rámci této své oficiální nedělní modlitby výslovně pozdravil všechny účastníky slavnosti na Svatém Kopečku.
V následném vzpomínkovém pořadu, přenášeném televizí NOE, vystoupily jako hosté mnohé významné osobnosti – hlavní celebrant mše svaté kardinál Dziwisz, pan arcibiskup Graubner, tehdejší rektor Univerzity Palackého prof. Josef Jařab, tehdejší svatokopecký farář P. Jakub Berka, zakladatelé Střípků Pavel Kocián a Josef Fojta spolu s manžely Mužnými, kteří se jako členové tohoto souboru seznámili a posléze vzali. Atmosféra radostného vzpomínání a vědomí obdarovanosti byla takřka hmatatelná.
Po odpolední mši svaté se začalo sklízet, televize odjela, všechno se vrátilo k pravidelnému rytmu. Na oslavu upomíná krásný relikviář a mohou z ní čerpat radost a posilu naše srdce. Slavná historie zavazuje. Ať i dnes je na nás vidět jednota, nadšení a ochota se zapojit, jak je bylo možné zažít na Svatém Kopečku 21. května 1995 a 17. května 2015.
br. Ambrož
Matice svatokopecká k těmto oslavám připravila a v přízemí muzea instalovala výstavu, která trvala do začátku prázdnin. Prohlédl si ji m.j. i krakovský arcibiskup Stan. Dziwicz, který přímo na jednu z vystavených fotografií z památné návštěvy sv. Jana Pavla II., zachycující i jeho jako tehdejšího sekretáře Svatého otce, připojil svůj podpis s věnováním.